To je ale pořád ještě ten lepší případ. Mnohem horší je, když se vám ani nepodaří nastartovat počítač, protože váš HDD disk se odebral „do věčných lovišť“. Mně se naštěstí ještě nestalo, aby se mi kompletně porouchal disk s daty a já musel řešit jeho záchranu. Neúmyslné smazání důležitých souborů nebo celých adresářů se mi ale povedlo již několikrát.

Proč se nevyplatí dělat pořádek na disku

Možná že i vás, tak jako mě, čas od času popadne záchvat pořádkumilovnosti a vrhnete se do úklidu svého pevného disku. Podíváte se na plochu, kde se vám nahromadili ikony různých souborů, že už skoro ani není vidět pozadí a razantně je začnete promazávat. Polovina názvů souborů vám nic neříká, tak šup s nimi rychle do koše.

Pak se vrhnete i na další adresáře svého disku. Začnete promazávat data a soubory, které se tam nahromadily. Narazíte na adresáře s podivným názvem, o kterých nevíte, k čemu slouží. Pryč s nimi. Alespoň se uvolní trocha místa na disku. Pokud to ale přeženete, pak můžete velmi snadno dopadnout tak jako nedávno já.

V zápalu „jarního úklidu“ na disku jsem promazal hromadu souborů, které byly jen „dočasné“, „pracovní“, „kopie kopií“ nebo prostě jinak nepotřebné. Za oběť mému nadšení padlo i několik adresářů, o kterých jsem absolutně nevěděl, k čemu slouží.

S pocitem dobře vykonané práce, jsem ještě nainstaloval pár aktualizací operačního systému, a nechal počítač provést požadovaný restart. K mému velkému zděšení se ale počítač už odmítl zapnout. Respektive proces zapínání končil na černé obrazovce s nějakou chybovou hláškou. S mrazením v zádech jsem si začal vybavovat, že jeden ze smazaných adresářů měl v názvu i něco jako „boot….“.

Nebudu vás napínat. Po asi hodinovém zoufalství, mě napadlo jedno řešení. Stáhnul jsem si nějakou distribuci Linuxu (Live CD Ubuntu), u kolegy z práce ho vypálil na DVD a spustil počítač z tohoto CD. Po troše hledání jsem našel adresář „koš“, obnovil příslušný adresář a s velkým napětím restartoval počítač. Obnovení smazaných souborů se povedlo a počítač nastartoval.

Tahle zkušenost mě pak vyléčila z jakéhokoliv bezhlavého mazání souborů.

Obnovení „omylem“ smazaných dat

Bohužel nedávno se mi stalo něco horšího. Zatímco v předchozím případě smazané soubory skončily jenom v koši, a tak jejich obnovení zvládl i takový počítačový „negramot“ jako já. Tentokrát to bylo horší. Soubory jsem nejenom přesunul do koše, ale i rovnou smazal. Když jsem pak hledal jeden důležitý dokument, došlo mi, že jsem ho před několika dny smazal i s hromadou dalších.

Tady mi žádné Live CD nepomůže. Takže jsem se pustil do pátrání po nějaké spolehlivé metodě, jak zachránit smazaná data. Naštěstí se jich na internetu dá najít celkem hodně (což mě utvrzuje v přesvědčení, že nejsem jediný „šikula“ který má čas do času potřebu mazat důležitá data).

Doporučený postup pro obnovení smazaných souborů, který jsem našel, byl následující:

Nevypínat počítač, při jeho opětovném startu se na disk zapisují data, která by tak mohli nenávratně přepsat místo, kde byl původně uložený soubor. Podle všeho totiž počítač funguje tak, že při mazání souborů vlastně ani nic nemaže, ale pouze si „přestane pamatovat, kde byl soubor zapsaný“. A při nejbližší vhodné příležitosti, dané místo na disku přepíše jiným souborem nebo daty.

Nainstalovat si nějaký program na obnovení dat. Z doporučovaných dat jsem si vybral program Recuva. Je to freeware, takže je zadarmo. Po nainstalování jsem spustil diagnostiku a pokusil se najít v seznamu souborů ten můj chybějící. Musím ale přiznat, že jsem nebyl moc úspěšný. Buď jsem si nepamatoval správně název, nebo už bylo místo na disku nenávratně přepsáno.

Zkoušel jsem tedy hledat nějaké jiné řešení, abych zachránil svoje smazaná data. Když jsem projížděl nabídku firem, které nabízí profesionální obnova dat, tak jsem z toho nebyl moc nadšený. Ceny se pohybovali v jednotkách tisíc korun. Sice se většinou skoro vždy jednalo o ceny za obnovení disku nebo opravu nefunkční ho USB flash disku apod., což nebyl tak úplně můj případ. Ale tolik peněz se mi za záchranu jednoho smazaného souboru dávat nechtělo. Zas tak moc cenný pro mě nebyl. Věnovat tomu pár hodin svého volného času – s tím jsem neměl problém. Ale věnovat svůj několikadenní příjem, to už bylo moc.

Zálohovat, zálohovat, zálohovat …

Nakonec ale moje snaha o obnovení smazaného souboru dopadla poměrně dobře. Vzpomněl jsem si totiž, že jsem před několika dny posílal první verzi toho dokumentu kolegovi přes svůj Gmail email. Takže po chvilce hledání v odeslané poště jsem ho měl v ruce. Sice jsem tam musel dodělat úpravy, které byly ve verzi dva, ale to byly jen drobnosti.

Možná se ptáte, proč to sem píšu a jakou má vlastně tenhle článek pointu. Pro mě velmi jednoduchou:

• Zaprvé nikdy nemazat nic o čem si nejsem 100% jistý, že už to nebudu nikdy potřebovat.
• a druhé, zálohovat si data na nějaké externí místo.

Po téhle zkušenosti jsem si začal pravidelně kopírovat všechny důležité soubory a dokumenty na externí USB disk, a některé i do online úložiště Drop Box. Takže opravdu cenné dokumenty se snažím mít alespoň na třech místech (pevný disk v počítači, externí HDD a nakonec i online úložiště drop box).

A co vy, jak řešíte zálohování důležitých dokumentů? Nebo jaká je vaše úspěšnost při obnovení  omylem smazaných dokumentů (pokud se vám to již někdy stalo?).